“Zachraňte se z tohoto zvrhlého pokolení!”

Milé sestry a bratři v Kristu,
již v 70. letech minulého století napsal zednářský časopis L´Humanisme otevřeně: “Z pilířů Církve, které nejsnáze padnou, jmenujeme učitelský úřad, papežskou neomylnost, skutečnou eucharistickou přítomnost, svátostný charakter kněžství, pozvolné zmizení ontologického a metafyzického charakteru svátostí a na prvním místě odumření zpovědi, neboť hřích je v naší době něco anachronického…” Takový byl plán, tak zněly předpovědi. Sami můžeme posoudit, jak se naplnily. K výročí založení zednářství na náměstí svatého Petra uspořádali zednáři demonstraci s hesly: “Satan musí vládnout ve Vatikánu.” Dokonce vystavili transparenty s Luciferem. Řekneme si, jak troufalé! Ale každodenně vidíme, k jakému úpadku mentality dochází.

Papežství bylo degradováno již v tom okamžiku, kdy byly odmítnuty atributy nejvyššího pontifika, svátostné kněžství se zaměňuje s všeobecným kněžstvím pokřtěného. Jsme svědky znepokojujících jevů od různých protestních akcí namířených proti řadě hodnot, s nimiž stojí a padá lidská společnost, až po otevřené násilí, liberální tendence v zákonodárství, manipulace veřejných sdělovacích prostředků. Příklon celé společnosti k co nejčasnější sexuální výchově dětí, interrupcím, euthanasii, feministická emancipační hnutí, ateismus.

Často se setkáváme i s tzv. panteismem: Bůh je všechno, co je. Není-li osobního Boha, není ani Božích zákonů, nadpřirozený ani posmrtný život neexistují. Již encyklika papeže Pia X. zavrhuje bludný modernismus.

Jestliže mluví někteří teologové o Bohu, přitom však popírají, že Bůh může zasáhnout do dění přírody a světa, pohybují se v této sféře. Nejde snad jen o popírání zázraků a biblických událostí, od Zvěstování po Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení Páně, ale vůbec o nadpřirozeno, Boží milost a svátosti. Tvrzení, že Eucharistie není Tělem a Krví Páně vede k nedovoleným – pseudoekumenickým koncelebracím a k názorům, že k takové symbolické “hostině” může přistoupit každý (logika falešného ekumenismu) a uskutečňování myšlenek “interkomunia” – tzv. společná “večeře Páně” evangelických a katolických křesťanů. K této hostině také není potřeba ducha zkroušenosti, tím méně zpovědi. Ta také nic odpustit nemusí, když každý je sám sobě “normou” (subjektivní morálka). Zatímco u dospělých, kteří se ještě nezbavili všech předsudků, se zangažují nějaké společné “slavnosti pokání” (již před lety jsem byla na takovou “akci” pozvána a moje zděšení, že jde o něco nedovoleného, bylo přijato s úsměškem), u dětí to nebude třeba.

A tak při mši svaté s prvokomunikanty jsou užívány vlastní texty, z nich vypadlo nejen povinné vzbuzení lítosti, ale i jakákoli zmínka o hříchu, lítosti, pokání. V této situaci je kněz (a zřejmě i celibát) zbytečný a jeho “funkci” může převzít laik, muž či žena. V rámci ekumeny jsou děti nabádány, aby se tolik nemodlily k Matce Boží, ale především k Bohu a Ježíši Kristu. (Kde je ono heslo papeže Jana Pavla II. Totus Tuus?). Dětem se v žádném případě nesmí nic říkat o peklu, aby se zbytečně neděsily (vždyť peklo přece stejně není nebo je snad prázdné?), je jim předkládána “pravda” o pouhém lidském dítěti Ježíši s otcem Josefem a (všech výsad Bohorodičky zbavenou) matkou Marií.

Jak je možné, že při adoraci Nejsvětější Svátosti se vytvoří v kostele skupinky a se vztaženýma rukama se modlí nad sebou jejich členové, místo aby v pokorné usebranosti a tichosti klečeli před Nejsvětějším?

Národní rada amerických církví dokonce rozhodla, že v oficiální biblické příručce má být Bůh označován středním rodem. Bůh již nemá být Otcem. Podle příslušné zprávy má být v tomto smyslu “upraveno” i samo Písmo svaté. Jak příznačná jsou slova Matky Boží v Lurdech a ve Fatimě: “Zachraňte se z tohoto zvrhlého pokolení!”

{ převzato z: http://jezis-kristus-varovanie.net/diskusia/ ; http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=mezi-optimismem-a-skutecnosti }